Počet zobrazení

pátek 6. února 2015

Boje na Podkarpatské Rusi 1938-1939 část 3

Boje proti Polsku


               22. října 1938 obdrželo zpravodajské odd. Hlavního štábu čs. armády zprávu od vojenského atašé ve Varšavě, v níž se pravilo, že podle zpráv převážejí Poláci vojenské skupiny z Těšínska na hranice Podkarpatské Rusi. Na tuto zprávu reagoval Hlavní štáb československé armády tím, že na hranici s Polskem vyslal motorizovaný milovický Instrukční prapor, 4. a 10. hraničářský prapor, motorizovaný předzvědný oddíl s 2 obrněnými auty a 500 příslušníků četnictva na posílení Stráže obrany státu.


          Hned 23. října přešli první polské oddíly hranici a vyhodili do vzduchu most č. 111 mezi obcemi Pudpoloze a Nižní Verecký. Tato akce byla nejdříve pokládána za dílo Maďarů.

        25. října vnikly na území Podkarpatské Rusi dvě čety organizace Strzelec. Jedna z čet došla od Siněvirské Poljany k Vučkovu, kde na most přes řeku Riká umístili nálože a poté utekli zpět k hranici. Most do vzduchu nevyletěl.

      O několik hodin později v noci z 25. na 26. října Poláci poškodili náložemi železniční trať a telefonní vedení u obce Zabroď.

          Další noc se ta samá bojůvka pokusila vyhodit most u Ubly.

      28. října přepadla polská organizace znovu most u Vučkova. Most byl hlídán reaktivovaným strážm. čet. Michalem Soljakem a hajným Josefem Lojem. Když se Loj rozhodl zastavit podezřelou skupinku. Byl na něj hozen granát, který odkopl, následně byl zastřelen. Soljak byl zraněn, přesto vyrozuměl vrch. strážm. Kalčíka. Ten když přišel, byl Poláky postřelen. Brzy poté byl most vyhozen do povětří.

          Příští den 29. října 1938 se Poláci pokusili obsadit lesovnu v Siněvirské Poljaně. Zdejší personál vyrozuměl oddíl Stráže obrany státu, který posléze dorazil na pomoc. Teroristé ustoupili přes hranice až po přestřelce se sosáky. S sebou si odnesli raněné a padlé.

        30. října narazil u mostu v Nižnich Vereckých oddíl Strzelec na zesílenou hlídku SOS. Po prudké palbě byli Poláci donuceni ustoupit. Na místě nechali část zbraní a výbušnin. Při pronásledování byli dva muži zajati, u kterých byly nalezeny vojenské dokumenty.

          Ani Poláci 31. října nezaháleli a zaútočili na finanční stráž v Novoselici. Útok však byl odražen. Podle hlášení finančníků se na polské straně zúčastnilo na 200 mužů.
Po vídeňské arbitráži přepadli 5. listopadu polští teroristé poštu v Toruni. Hlídka uvnitř požádala o posily z Volového. Ty přijely, když už obráncům docházelo střelivo. Po útoku se zjistilo, že byl zabit doz. fs. Ivan Kosť.

      7. listopadu 1938 zaútočili Poláci na klauzuru (nádrž) Fuliovce. Byl zničen dřevěný most, avšak nálože u hráze nevybuchly.

         10. listopadu překročilo 70 členů Strzelce hranici a pronikli k Nižnimu Vereckému, vyhodili do vzduchu most a přerušili telefoní vedení. Později zajali praporčíka Lehečku a čet. na zkoušku desátníka Petra Maruniaka a dva další četníky. Příslušníkům finanční stráže dali ultimátum, aby nestříleli, jinak budou rukojmí zabiti. Financům se podařilo dovolat do Bělasovic a požádat o posily. Pochvíli Poláci zaútočili na stanici, kterou financové raději vyklidili. Poté se Poláci dali na pochod na Bělasovice, přičemž po cestě zajali družstvo posil, avšak jeden z četníků utekl. Po příchodu do Bělasovic narazili na družstvo SOS, které po krátké přestřelce ustoupilo. Následně Poláci zajali další příslušníky fs. z místní stanice. Po tomto posledním útoku, se Poláci i se zajatými stáhli za hranice. Zajatci byli posléze obviněni z přechodu hranice se zbraní.

       Dalšího dne 11. listopadu teroristé těžce poškodili železniční most u Jabloňova, čímž přerušili železniční spojení Svaljava-Volovec.

         V noci z 13. na 14. listopadu byla Poláky přepadena čs. hlídka u železničního mostu na trati mezi Volovcem a Zaňkou.

     18. listopadu poškodili Poláci horskou chatu u Skotarského. U Huklivého byli obklíčeni četou SOS. Z obklíčení se probojovalo pár Poláků. Mezi mrtvými, kteří byli pohřbeni na místním hřbitově, byl nalezen kapitán baron Podmanicki. Příští noc byl polskými vojáky tajně exhumován a přenesen na polské území, kde už čekal vlak, který převezl mrtvého do vnitrozemí.


       Boje na severní hranici Podkarpatské Rusi trvali až do prosince 1938, kdy se situace uklidnila a k větším přepadům již nedocházelo.

chata poničená 18. listopadu

zdroje:
Ivan Pop: Dějiny Podkarpatské Rusi v datech
Ota Holub: Stůj! Finanční stráž!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přidávejte komentáře takové, abych je pak nemusel mazat. Děkuji